Dohodneme se někdy?

„Mnozí z nás si myslí, že jsme lepšími posluchači, nežli ve skutečnosti jsme – a pak prožíváme těžkosti v rozhovorech s druhými lidmi.“
Michael Jacobs

Kontakty s druhými lidmi jsou nedílnou součástí každého našeho dne. V podstatě neustále s nimi komunikujeme. Jak tato vzájemná komunikace probíhá, je vždy ovlivněno našimi emocemi – našimi očekáváními, přáními nebo představami. Souvisí to s naším postojem k sobě samým i našimi zkušenostmi.

Na blížící se jednání se Pavel vůbec netěšil. Pracovní schůzky s Richardem a jeho týmem byly vždy náročné. A to nejen obsahově. Mnohem horší byly vzájemné vztahy obou týmů. Ty byly mírně řečeno velmi napjaté. Členové obou týmů se spolu nedokázali dohodnout, hádali se, vzájemně se obviňovali z neochoty ke spolupráci. Spolupráce obou týmů byla typickou ukázkou toho, „když za všechno mohou ti druzí“. Oba manažeři spolu často „soupeřili“, oba chtěli být úspěšní. Jejich podřízení to věděli, a tak toho využívali. Ani se nesnažili se s členy druhého týmu dohodnout.

Když Pavel zjistil, že jeho známá se kromě koučinku věnuje i facilitacím a problémům v komunikaci, rozhodl se jí kontaktovat s žádostí o radu: „Jak se mám dohodnout s Richardem?“ „Jak lze zlepšit spolupráci s druhým týmem?“ Domluvili se, že se sejdou nejdříve spolu a potom se domluví, co bude následovat.

Nejprve koučka seznámila Pavla s principy nenásilné komunikace a jejím využitím v podobných případech. Vyzvala ho, aby podrobně popsal, jak probíhají společná jednání s Richardem. Pro Pavla bylo zpočátku těžké popisovat vzájemné kontakty s Richardem, aniž by podlehl emocím. Stále znovu a znovu podléhal tomu, že Richarda hodnotil nebo říkal, co tím Richard „určitě ve skutečnosti myslí“. Uvědomoval si, jak je jeho postoj k Richardovi ovlivněn zkušenostmi ze společných jednání. Poté koučka požádala Pavla, aby popsal, jak se při jednáních cítí a co mu nejvíce vadí. Dále Pavel s její pomocí formuloval, co by chtěl změnit a jak by měla společná jednání probíhat. Když si Pavel ujasnil svoje pocity při společných jednáních a důsledky svých emocí, pochopil, jak by měl změnit svoje chování.

Potom koučka Pavla trochu „zaskočila“, neboť ho požádala, aby si představil sám sebe v pozici Richarda a zkusil popsat společná jednání z pohledu Richarda a také to, jak se Richard cítí. Tak to bylo hodně náročné! Musel zvládnout svoje emoce a znovu si uvědomit, jak je jeho postoj k Richardovi ovlivněn negativními očekáváními. Když se však hlouběji zamyslel nad tím, co Richard cítí, najednou pochopil, že i pro Richarda je současná situace velmi náročná a určitě by ji rád změnil. Už věděl odpovědi na své otázky. Rozhodl se, že se s Richardem sejde „mezi čtyřma očima“ a při setkání uplatní nyní získané poznatky. Věřil, že se mu podaří se s Richardem domluvit a zlepšit vzájemnou spolupráci.

Když dokážeme ovládnout svoje emoce a pochopit toho druhého, je to prvním krokem k vzájemnému porozumění a komunikaci založené na respektu. Jednejme vždy s klidem a dosáhneme více!