Komunikujeme s respektem – 1. část

„Pro život člověka jsou veškeré vztahy naprosto zásadní. Dobrá komunikace je pro člověka stejně důležitá jako zdraví nebo pohyb.“
Thich Nhat Hanh

Na své životní cestě potkáváme každý den mnoho lidí. A všichni si přejeme, aby naše vzájemné vztahy byly co nejlepší – nekonfliktní, plné vzájemného respektu a porozumění. Zásadní jsou pro nás především vztahy s našimi nejbližšími. I v nich může docházet k nepochopení a nesouladu.

Každé setkání, každý kontakt s druhým člověkem v nás vyvolává nějaké emoce. Záleží na situaci, vzájemném poznání, vzájemném vztahu i délce společné cesty. Velkou roli hrají naše životní zkušenosti, momentální nálada i vztah k sobě samým.

Umění nenásilné komunikace nám umožňuje pochopit lépe sebe sama, své pocity a potřeby a zároveň pochopit skutečné pocity a potřeby druhého člověka, které se skrývají za jeho slovy a chováním.

Poznáváme sami sebe

Nasloucháme sami sobě
Základem nenásilné komunikace je poznat sám sebe. Abychom sami sebe dobře poznali, je třeba se naučit správně vnímat – pozorovat, bez toho aniž bychom posuzovali a hodnotili. Jen tak můžeme správně vidět, co se děje. Např. nepořádek, zrušená schůzka, obsluha v obchodě; syn si včera neuklidil hračky, partner dnes nekoupil chleba, atd.
V každé situaci, která nám emočně zasáhne, je třeba si uvědomit své pocity a co je vyvolalo. Pocity mohou být např. strach, lítost, frustrace, zklamání, naděje, úleva, obavy, pocit důvěry, únava.
Je důležité umět za své pocity převzít odpovědnost, např. „Mrzí mě, že jsi včera nezavolal, jak jsi slíbil, protože jsem s Tebou chtěla mluvit o svých starostech.“ Nikoliv použít stručné vyjádření: „Včera jsi mě naštval, když jsi nezavolal.“
A zároveň je třeba si uvědomit, jaká naše potřeba nebyla uspokojena. Např. uznání, intimita, porozumění, ocenění, odpočinek, tvořivost, potvrzení vlastní hodnoty, podpora. V uvedeném příkladu se může jednat o uspokojení potřeby porozumění nebo podpory.

Pokud si dokážeme uvědomit, co cítíme a potřebujeme a co očekáváme od druhých, aby naše potřeba byla uspokojena, jsme schopni o naplnění naší potřeby požádat. Např. „Přála bych si, abys jedl zdravou a vyváženou stravu, protože mám obavy o Tvé zdraví.“;„Chtěl bych, abys mi řekla, zda si myslíš, že můj návrh bude úspěšný.“

Uvědomujeme si svůj vztek
Představte si, že sedíte v autě za volantem, spěcháte a řidič v autě před Vámi jede pomalu. V daném místě ho nemůžete předjet. Obvyklou reakcí v té chvíli je, že začnete troubit a rozčilovat se. Říkáte si, co všechno byste řidiči rádi řekli negativního, jen mít tu možnost. Pokud byste použili nenásilnou komunikaci, tak byste si nejprve uvědomili svůj pocit. V daném případě by to mohla být frustrace z promarněného času; strach, že nestihnete domluvenou schůzku, nebo pocit nedostatečného respektu ze strany druhého řidiče. Poté byste se vcítili do pocitu druhého řidiče a zamysleli se nad tím, co může být důvodem jeho pomalé jízdy: únava, nezkušenost, nejistota, zda jede správnou cestou. Důvodů byste jistě našli více. Pokud se takto vcítíte do svých pocitů i pocitů toho druhého, zjistíte, že jste podstatně klidnější a původní vztek se rozplynul.

Litujeme svého rozhodnutí
Asi každý jsme se někdy dostali do situace, kdy jsme litovali něčeho, co jsme udělali nebo naopak měli udělat a neudělali.
A každý z nás jistě známe ten ranní shon, kdy celá rodina opouští byt – do školy, do práce. Tak jako Jitka. Spěchala do práce, její kamarádka měla ten den narozeniny – určitě jí musí zavolat a domluvit se na setkání. Ovšem, dnes má narozeniny i její vedoucí a ona včera pro ni kupovala bonboniéru, kterou chtějí s ostatními kolegy svojí vedoucí předat – musí jí ještě zabalit a nesmí jí zapomenout doma. Manžel má dnes v práci důležité jednání a syn měl do školy přinést peníze na školní výlet. Spěchala na autobus, zatímco se manžel se synem oblékali. Až na zastávce si uvědomila, že doma zapomněla tašku s bonboniérou. „Přijdu pozdě.“ Rychle se vracela domů. Když před domem hledala v kabelce klíče, zjistila, že má v kabelce manželův mobil. Zkusí mu zavolat, snad má u sebe ten její, setkají se a mobily si vymění. „To je dneska den.“ Byla ze sebe nešťastná. To je ta její zbrklost. Měla být opatrnější – přijde pozdě do práce, manžel kvůli ní nestihne důležité jednání. Nakonec vše dobře dopadlo. Sice přišla do práce o chvilku později, ale manžel přišel na jednání včas. Kdyby Jitka použila principy nenásilné komunikace, tak by si uvědomila, jak celá situace vznikla. Její zbrklost byla dána tím, že chtěla všem vyhovět a na sebe jí zbylo málo času. Když by si tuto skutečnost uvědomila, nebyla by nešťastná, ale vzala by si z celé situace ponaučení.

Porozumění sami sobě nám umožňuje lépe porozumět druhým a navazovat s nimi kontakty založené na úctě, respektu a vzájemné spolupráci.