Pár slov o koučinku

Počátky principu koučování můžeme hledat již ve starověkém Řecku, kdy Sokrates kladl svým žákům různé otázky, jimiž je podporoval v hledání odpovědí a objevování nových myšlenek.

Původně bylo slovo coach = kouč používáno ve sportu a označovalo trenéra. Postupně s rozšířením pojmů z oblasti sportu do businessu rozšířilo svůj význam a začalo se používat nejen v businessu, ale i v běžném životě. Kouč není rádcem ani mentorem, je průvodcem klienta na jeho cestě hledání těch nejlepších možných řešení a postupů. Průvodcem, který naslouchá a podporuje. Pozornost je věnována budoucnosti a dalšímu možnému rozvoji klienta (osobnímu nebo profesnímu). Koučink se tak stal jednou z nejefektivnějších metod v oblasti rozvoje lidských zdrojů.

Tvůrci moderního koučinku jsou především Sir John Whitmore (autor metody GROW) a Timothy Gallwey (autor metody Inner Game).

„Koučování se nezaměřuje na chyby, které se staly, ale na příležitosti, které přijdou.“
Sir John Whitmore

„Koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon.“
Timothy Gallwey

Základem spolupráce kouče a klienta je rovnocenný vztah založený na vzájemné důvěře a otevřenosti. V průběhu společných setkání kouč pomocí vhodně kladených otázek a nasloucháním umožňuje klientovi podívat se na jím řešený problém z více úhlů. Klient tak získává potřebný odstup a nadhled ve vztahu k řešenému problému. Tím posiluje důvěru v sebe sama, objevuje a rozvíjí svoje skryté schopnosti a zároveň přebírá odpovědnost za svoje rozhodnutí.

Za největší přínos koučování považuji možnost přemýšlet nahlas v klidném a podnětném prostředí, v přítomnosti někoho, kdo nám naslouchá, povzbuzuje a přitom nehodnotí. Umožní nám být sám sebou se svými myšlenkami, pocity, pochybnostmi a nápady. Často tak dochází k tomu, že klient objeví souvislosti, které ho dříve nenapadly či odpověď na otázku, kterou by si sám nikdy nepoložil.

Americký psycholog Carl Rogers napsal o významu empatického naslouchání pro život člověka:
„… Když vás někdo skutečně slyší, aniž by vás soudil, přebíral za vás odpovědnost, snažil se vás formovat, je to úžasně dobrý pocit. … Když mi někdo naslouchá a vyslyší mě, vidím svůj svět novým způsobem a můžu jít dál. Je překvapivé, že to, co se zdálo neřešitelné, najednou řešení má, když je vyslechnuto. Když vám někdo naslouchá i z neskonalých zmatků vyplyne klidný proud.“
Myslím si, že tyto myšlenky lze použít i pro vysvětlení podstaty a přínosu koučinku i jeho stoupající popularity v současnosti.