Nejčastější otázky klientů

V průběhu své koučovací praxe jsem se setkala s nejrůznějšími otázkami svých klientů. Pár z nich, které se nejčastěji opakují, jsem pro Vás shrnula do následujících řádků:

Koučink

Slova „kouč“ a „koučink“ jsou v současné době často používána. Co to vlastně znamená?

Kouč pomáhá klientovi v jeho osobním rozvoji, při dosahování jeho cílů a zkvalitnění života. Vztah kouče a klienta je vždy rovnocenný a je založen na důvěře a porozumění. V průběhu vzájemného rozhovoru kouč svému klientovi naslouchá, ale nehodnotí jeho slova a neradí mu. Je jeho průvodcem a „zrcadlem“ jeho myšlenek. Koučink je metoda, která se zaměřuje na budoucnost, nehledá příčiny problémů v minulosti, ale cílí na jejich konstruktivní řešení. Proto je v současné době považován za jednu z nejefektivnějších metod osobního rozvoje.

V čem může koučink pomoci?

Koučink vede klienty k lepšímu poznání sebe sama a tím k lepšímu využívání jejich vnitřních zdrojů. V průběhu koučování si klient mnohdy uvědomí, co je skutečně jeho vlastním cílem a čeho chtěl dosáhnout jen s ohledem na své okolí či očekávání druhých. Za přispění kouče se klient z pozice „měl bych“ posune do pozice „co skutečně udělám a kdy“. Nastavení cíle po jednotlivých krocích motivuje klienta k další aktivitě. Je důležité, aby se klient dříve, než si vybere konkrétního kouče, seznámil s tím, co to koučink opravdu je a co mu může přinést.

Jaká témata jsou pro koučink typická?

Kouč pracuje s klientem jako s jedinečnou osobností, takže bere v úvahu všechny oblasti jeho života. V principu tedy nezáleží na tématu koučování. Správně vedený koučovací rozhovor umožňuje klientovi lépe porozumět sám sobě i druhým a uvědomit si, co v životě skutečně chce a zda jde správnou cestou.

Může koučink ublížit?

Koučink sám o sobě ublížit nemůže. Mohou však ublížit postupy, které jsou za koučink vydávány. Jedná se o takové situace, kdy „kouč“ využívá metod či postupů terapie, snaží se klientovi radit a ovlivňovat jeho rozhodování určitým směrem. Kouč nikdy nesmí nic řešit za klienta. Konečné rozhodnutí je vždy na klientovi.

Může kouč koučovat i problematiku, kterou nestudoval (není odborníkem na danou oblast)?

Kouč je odborníkem na metodu efektivní práce s lidmi - na efektivní stanovování cílů, na objevování a rozvíjení skrytých schopností a možností člověka. Tato metoda je shodná pro všechny obory, neboť se jedná o soubor všeobecně platných principů. V průběhu koučovacího rozhovoru s využitím dalších koučovacích technik pomáhá kouč svému klientovi nalézt vhodné řešení jeho problému a stanovit si kroky jeho dalšího postupu. Samozřejmě i kouč se musí průběžně vzdělávat a pracovat na sobě.

Nenásilná komunikace

Co to vlastně je nenásilná komunikace?

Nenásilná komunikace je metoda, která umožňuje lépe pochopit sám sebe, své pocity a potřeby a lépe se potom vcítit do pocitů a potřeb druhých lidí. Principy nenásilné komunikace vnáší do mezilidských vztahů úctu a kooperaci a napomáhají řešení konfliktů. Osvojení si nenásilné komunikace nám umožňuje uvědomovat si svou odpovědnost za to, jak se chováme, myslíme a cítíme. Učí nás, jak vnímat, jak vyjádřit své pocity a potřeby a jak požádat druhé o naplnění našich potřeb. Současně nás také učí, jak pozorovat dění kolem sebe, aniž bychom je posuzovali, a vnímat a pochopit pocity, potřeby a žádosti druhých lidí.

Kdo je jejím zakladatelem?

Zakladatelem nenásilné komunikace je americký psycholog Marshall Rosenberg. Osobní zkušenost se šikanou v dětství pro něj byla impulsem k vytvoření metody vzájemné komunikace založené na respektu a porozumění. Svou metodu prakticky využíval v různých oblastech života. Byl mj. i vyjednavačem v krizových, válečných oblastech (Palestina, bývalá Jugoslávie).

V čem může nenásilná komunikace pomoci?

Základem nenásilné komunikace je poznat sám sebe. Abychom to dokázali, je třeba se naučit správně vnímat, tj. pozorovat, aniž bychom posuzovali a hodnotili. Jen tak můžeme správně vidět, co se děje. V každé situaci, která nám emočně zasáhne, je třeba si uvědomit své pocity, co je vyvolalo a umět za ně převzít odpovědnost. Pokud si dokážeme uvědomit, co cítíme a potřebujeme a co očekáváme od druhých, jsme schopni je o to požádat. Naslouchat druhému, aniž bychom hodnotili jeho slova a poskytovali nevyžádané rady nám umožní lépe pochopit skutečný obsah jeho sdělení a tím zlepšit vzájemné porozumění. Tento postup se velmi osvědčí v konfliktní situaci, kdy nám umožní zachovat si „chladnou hlavu“ a nepodlehnout emocím. Pokud někomu děkujeme prostřednictvím nenásilné komunikace, vyjadřujeme svou radost tak, aby se ten druhý mohl radovat s námi a naše poděkování nebylo vnímáno jako skrytá manipulace.

Pokud někdo používá nenásilnou komunikaci, nepůsobí na své okolí neprůbojně?

Osvojení si těchto principů z nás neudělá neprůbojného a poddajného člověka. Ani to není podpora sobectví a sebestřednosti, ale právě naopak – uvědomění si svých pocitů a potřeb i pocitů a potřeb druhých lidí, plná odpovědnost za své emoce i činy a pozitivní vnímání toho, co se kolem nás děje, vede k většímu vcítění se do druhých a tím k lepší vzájemné komunikaci a lepším mezilidským vztahům.