Taiji jako cesta osobního rozvoje

„Přemoci zlé návyky lze jedině dnes, nikoliv zítra.“
Konfucius

Bojová umění jsou cesta - cesta poznávání a překonávání sebe sama. Je to prostředí vzájemného respektu, sounáležitosti a podpory. Je to nikdy nekončící proces tvrdé práce na sobě, na svém osobním rozvoji – po fyzické i mentální stránce. Znalost bojového umění člověku umožní, že se dokáže plně ovládat. Dlouho mě lákalo se jim věnovat aktivně.

Když v roce 2010 začala moje cesta objevování taiji rodinného stylu Chen, měla jsem o něm jen teoretické informace. Jak jsem postupně pronikala do tajů tohoto starého čínského umění, stále více jsem si uvědomovala, že to není jen sport, že je to životní styl, dokonce se dá říct „životní cesta“. Zároveň jsem na sobě pozorovala, jak mi osvojování principů taiji pomáhá poznat a rozvíjet sebe sama, a to nejen z hlediska posílení fyzické kondice, ale také po mentální stránce.

Tzv. vnitřní bojová umění (wushu), mezi která patří i taiji, přispívají dle mého názoru i osobní zkušenosti k osobnímu rozvoji člověka: kromě fyzické kondice posilují i jeho silné stránky, umožňují mu rozvíjet jeho psychickou odolnost, více se zaměřit na přítomný okamžik. Je to nikdy nekončící cesta. Stále se rozvíjející fyzická dovednost je doprovázena rozvojem psychiky, a tak dochází k objevování stále nových informací o sobě samém, novým zkušenostem a novým podnětům k dalšímu rozvoji.

V přínosu taiji pro osobní rozvoj proto vidím určitou podobnost s některými nástroji osobního rozvoje. Osobně jsem podobné přínosy objevila i v koučinku, především v nástrojích tzv. Vnitřní hry (Inner Game). Schopnost zaměřit se na to, co se děje „tady a teď“, umět zvládat svoje emoce a pozitivně tak ovlivnit své chování – to je podle mých zkušeností tím hlavním přínosem.

Když jsem před pár lety utrpěla úraz zad (a to v domácnosti, nikoliv v tělocvičně, jak mě někteří lidé v mém okolí předpovídali), bylo to právě taiji a sebekoučink, co zásadním způsobem přispělo k mému rychlému uzdravení a návratu do běžného života i do tělocvičny.

Moje cesta taiji není jednoduchá. Jsou na ní křižovatky, nucená zastavení i okamžiky, kdy bylo třeba udělat pár kroků zpět. Stále se učím, dozvídám se něco nového o sobě a svých schopnostech a zdokonaluji se. Stále mě to láká jít dál. A těším se, co dalšího mi moje cesta taiji přinese.

Nejen ve sportu, ale i v běžném životě často překonáváme sami sebe a vítězíme tím sami nad sebou. I když se nám to někdy zdá být nemožné, všechna tato vítězství máme nadosah.