Komunikujeme s respektem – 2. část

„Empatické naslouchání znamená dočasně žít životem toho druhého.“
Carl Rogers

Pokud dokážeme navázat kontakt sami se sebou, dokážeme se také empaticky vcítit do pocitů a potřeb druhých lidí tak, aby vzájemná komunikace byla založena na respektu a porozumění a byla tak obohacující pro všechny.

Navazujeme kontakt s okolím

Nasloucháme druhému
Podstatou empatického naslouchání je vyslechnutí druhého bez hodnocení jeho slov a poskytování nevyžádaných rad. Představte si situaci, kdy Robert přijde rozzlobený z práce domů a Zdena se ho zeptá: „Co Ti zase je? Ty jsi pořád naštvaný? Tak už si to v té práci vyřeš! Kdo se na Tebe má dívat!“ Pokud by Zdena použila nenásilnou komunikaci, rozhovor by vypadal asi takto:

Zdena: „Cítím, že jsi rozzlobený, protože jsi zažil něco nepříjemného v práci. Chceš mi říci, co se Ti stalo?

Robert: „Zase jsem se pohádal se šéfem. Stále mě podceňuje.“

Zdena: „Jsi frustrovaný, protože bys chtěl, aby Tvé názory byly více respektovány?“

Robert: „Vždycky, když řešíme nějaký problém a máme na něj odlišný názor, tak se se mnou začne hádat a obviňovat mě.“

Zdena: „Pokud Ti dobře rozumím, tak bys chtěl, abys mohl říci, co si o daném problému myslíš a mít možnost prodiskutovat se šéfem, jak ho řešit.“

Robert: „Přesně tak, sedli bychom si spolu, probrali to a dohodli se na řešení.“

Pokud by rozhovor probíhal za použití nenásilné komunikace, Robert by se cítil lépe, neboť ho někdo vyslechl a pochopil jeho pocity.

Žádáme o něco
Představte si situaci, která se odehrává poměrně často. Většina žen chce mít doma uklizeno a dodržován pořádek. Když zjistí, že její partner nedal špinavé nádobí do myčky a nechal ho v kuchyni na stole, tak se rozzlobí a naštvaně sdělí: „Už zase na všechno kašleš. Já se tady snažím a Tobě je to jedno.“ Pokud by žena použila v takovém případě nenásilnou komunikaci, tak by její reakce mohla vypadat takto: „Když vidím, že jsi nedal špinavé nádobí do myčky, tak jsem z toho smutná, protože bych si přála, aby bylo v kuchyni uklizeno. Moc mi tím pomůžeš, když ho tam budeš dávat.“ Muž by jí určitě po tomto sdělení rád vyhověl a sám převzal iniciativu při péči o domácnost.

Čelíme konfliktu
Pokud se dostaneme do konfliktní situace je pro nás mnohdy těžké zachovat „chladnou hlavu“.Je však důležité nepodlehnout emocím, ale pochopit pocity a potřeby druhé strany. Jen tak je možné situaci vyřešit v klidu.
Představte si situaci, kdy Roman bydlí v paneláku a potřebuje nutnou opravu v bytě za použití vrtačky, jeho soused Jarda je však unavený z práce a náhlý hluk v něm vyvolá vztek. Zazvoní na Romana se slovy: „Jste naprosto nezodpovědný dělat takový rámus. Ale čemu se divím, Vám je vždycky všechno jedno.“ Roman si je vědom toho, že dělá hluk, ale oprava je nutná a bez použití vrtačky nemožná. Obvinění z nezodpovědnosti mu samozřejmě vadí a tak reaguje: „Vždyť přeci víte, jak těžké je tady něco opravovat. Taky byste mohl mít více pochopení. Už tady bydlíte dost dlouho. A hluk děláte taky, jen si nemyslete.“
Při použití nenásilné komunikace by jejich rozhovor mohl vypadat třeba takto:

Jarda: „Jste naprosto nezodpovědný dělat takový rámus. Čemu se divím, Vám je vždycky všechno jedno.“

Roman: „Cítím, že jste rozzlobený, protože je tu hluk.“

Jarda: „Jasně, že jsem rozzlobený. Člověk přijde utahaný z práce a místo, aby si odpočinul, musí poslouchat takový rámus.“

Roman: „Rozumím Vám, jste unavený a přál byste si více klidu na odpočinek.“

Jarda: „Jo, chtěl bych se trochu prospat po noční.“

Roman: „Chtěl bych, abyste věděl, jak jsem nervózní z toho, že dělám takový hluk. Bez použití vrtačky to však nejde. Budu se snažit tu opravu co nejvíce urychlit.“

Jarda: „Vždyť já vím, tenhle problém tu máme všichni.“

Pokud by rozhovor probíhal s použitím principů nenásilné komunikace, tak by se oba muži dokázali vcítit jeden do druhého a vzájemný rozhovor by probíhal v duchu porozumění.

Děkujeme
Podstatou poděkování prostřednictvím nenásilné komunikace je vyjádřit svou radost tak, aby se ten druhý mohl radovat s námi a naše poděkování nebylo vnímáno jako skrytá manipulace. Ukažme si použití nenásilné komunikace na následujícím příkladu:
Julie by ráda získala starou knihu, kterou je možno koupit jen v antikvariátu nebo na inzerát. Její přátelé to věděli, a když měla narozeniny, tak jí jeden z jejích přátel tuto knihu přinesl. Často v takové situaci reagujeme tak, že řekneme: „Ty jsi skvělý. Tak tohle dokážeš jenom Ty.“ Julie však znala principy nenásilné komunikace a tak její reakce vypadala takto: „Dáváš mi knihu, kterou jsem si tak dlouho přála. Jsem šťastná, že jsem jí od Tebe dostala. Děkuji Ti.“ Takto formulované poděkování umožnilo, že se mohli radovat oba dva.

Pokusme se vnést alespoň některé z těchto myšlenek do svého každodenního života, do některých okamžiků své životní cesty. Stojí to za to!